Nejlepší vývojáři nevysedávají u počítače

Až překvapivě pozdě jsem přišel na to, jak moc se kvalita kódu zvedne, když místo „debugging session“ a „hackatonu“ zaklapnu notebook a půjdu ven.

Samozřejmě je potřeba studovat postupy, znát kód atd. To se bez sezení u počítače neobejde. Ale pak přijde chvíle kdy kód, jazyk i postupy znáte a stejně to nefunguje. Člověk čumí na zdroják jak husa do flašky a hlava mu nebere jak je možný, že tohle nefunguje. Typicky se ve své přirozené zarputilosti „kousne,“ že u toho bude sedět, dokud na to nepřijde. A to je právě ta chyba! V ten okamžik je lepší zhasnout displej a pryč od toho. Ideálně ven, na vzduch.

Má to dvě stránky – psychickou i fyzickou

Psychická je jasná. Člověk prostě provětrá hlavu, uvolní se. Jenže zvednout se od toho chce silnou vůli. „Teď už to přece musí fungovat. Tenhle poslední řádek a už to pojede….“ Je to jak vypnout film ve chvíli, kdy proti sobě stanou tváří v tvář dva úhlavní nepřátelé. Není snadné to v tu chvíli vypnout a odejít v klidu. Většinou si totiž člověk neuvědomuje, že ten poslední řádek zdaleka nebyl poslední.

Naučil jsem se to až když se nám narodily děti. Děti tátu hodně naučí. Srazí mu hřebínek ega a donutí ho pokoře a trpělivosti. A umí si říct o jeho pozornost – intenzivně a hlasitě. Nepočkají ani chvilku. Tvrdá škola, ale funguje.

Fyzická stránka

Čím déle sedíte, tím hůř mozek pracuje. Člověk se přirozeně hrbí. Plíce jsou stlačené, ohnuté, krev se hůř okysličuje. Taky v těle cirkuluje pomaleji. Do mozku se dostává menší množství méně okysličené krve. A tak prostě pracuje méně.

Dlouhodobé sezení také dočasně sníží aktivitu lipázy. Lipáza je enzym, který má za úkol v krvi štěpit tuky. O tloustnutí a sezení psát nebudu. Jen konstatuji, že když dlouho sedíme, koluje nám v těle místo svěží krve plné kyslíku hustá tuková břečka. A po ní chceme, aby dodávala do mozku spoustu energie a on rozlouskl zapeklitý problém?